Najít jedinou mediálně známou postavu PR týmu Andreje Babiše nedá moc práce. Díky „slavné“ puse na tiskovce po vítězných parlamentních volbách v roce 2017 je to jednoznačně Marek Prchal. Pusu mimochodem dostal hlavně za předvolební kampaň „ukradené lithium“, o čemž ještě bude řeč. Dalšími spin doktory a manipulátory veřejného mínění jsou spolu s ním Vladimír Vořechovský, Lucie Kubovičová, Marek Hanč a Petr Topinka. Jsou to nejbližší spolupracovníci premiéra.
Před pár dny vyšel v Respektu o Marku Prchalovi článek. Autoři vyšli z rozhovoru s ním a s lidmi v jeho okolí. O názorech Marka Prchala si můžeme udělat obrázek z ukázky:
„Nad otázkou, zda ví o nějakých hodnotách, které jsou pro něj nepřekročitelné, kam si položil hranici, pro koho by nepracoval, se chvíli zamyslí. ‚Hodnoty? Tak bych to neřekl, že nemůžu jít přes své hodnoty, ale rozhodně nemůžu jít přes své pocity. Musím mít z člověka dobrý pocit, to je pro mě důležité,‘ říká. s tím, že by nepracoval pro někoho, kdo ho nebaví.“
Fascinaci silnou osobností mu těžko vyčítat. Ale zkusme přece jen zmapovat skutečné hranice jeho hodnotového žebříčku a osobní zábavnosti.
Udolání politického protivníka (ČSSD) smyšlenou kauzou tzv. ukradeného lithia v rámci předvolebního boje jistě zůstává v bezpečné zóně zábavnosti nejen Marka Prchala, ale i většiny politických spin doktorů. Že se primárním zdrojem této informace stal ruský dezinformační server Aeronet, na nějž již v roce 2014 upozornila BIS jako na zdroj nebezpečné ruské propagandy, by ale nejspíš přece jen pár lidí zastavilo.
Mediální obhajoba Andreje Babiše ve věci Čapího hnízda, daňových úniků či členství v StB je základní důkaz loajality vůči zaměstnavateli a k této práci patří. Co ale jednostranné, účelové a bez jediného tvrzení opakované tvrzení o zmanipulované justici a mafiánských policistech? Je neustálé snižování důvěry v policii a justici z úst premiéra – které věří více než třetina obyvatel – jen kvůli jeho osobním problémům stále zábava?
Podobné hry rozehráva PR team premiéra i vůči EU při vyšetřování dotačních podvodů. EU to snese, u nás je zvyklá i na horší útoky.
Z mnoha mediálních manipulací mi v paměti utkvěla ta nejodpornější. V rozhovoru pro Právo 15.9.2018 premiér prohlásil a poté mnohokrát zopakoval, že ČR nepřijme ani jediného sirotka ze zemí, kde se válčí. ANI JEDNOHO! Odpornější a bezohlednější postoj v civilizovaném světě těžko najít.
Následná mediální obhajoba z pera Prchala, Vořechovského, Kubovičové a Hanče byla jednoduše odpudivá. Naznačím jen klíčová slova: “proč Šojdrová nepomohla v 2015”, “já myslím že by tu nebyli šťastné”,”nikdo neví kdo je sirotek”, “starejme se o vlastní sirotky”
PS: a v roce 2019 jim vezměme 2 mld korun ze sociálních peněz.
Odmítnutí pomoci bezbranným dětem už je za jakoukoliv myslitelnou hranicí pro většinu lidí. My teď ale víme, že pro Marka Prchala a Babišův PR team je to zcela OK a vyřešit tento “mediální problém” byla výzva a zábava.
K sirotkům mám i osobní zkušenost ze zákulisí práce Marka Prchala. Kauzu jsem sám negativně komentoval a mělo to slušný dosah
To neušlo Markovi Prchalovi a pozval mě na kafe. Známe se asi 6 let a občas se po některé z mých kritik Babiše potkáme. I tentokrát – v pondělí v Kotvě, tehdejším štábu Ano – si Marek na mě zkoušel některé z připravovaných argumentů. Jelikož jsem ty samé argumenty v následujícím týdnu viděl v médiích, nemám pochyby o tom, že šlo o zkoušku. Jeden z připravovaných mediálních argumentů mě svou podlostí šokoval.
Tehdy si na mě totiž mimo jiné testoval, jak by se můj pohled změnil, pokud by renomovaná nezisková organizace podpořila tvrzení Babiše. Proč se ptal zrovna na tohle, jsem pochopil, když Páteční Lidové noviny z 19.9.2018 uveřejnily komentář Taťjany Horákové, ředitelky neexistující organizace Mezinárodního dětského kříže, který byl zcela na straně Babiše a obhajoval nepřijímání sirotků. Za dvě hodiny po stovkách upozornění na falešnou identitu osoby i organizace noviny komentář stáhly a přiznaly, že jej dostaly přímo z úřadu Vlády a bez ověření vydaly.
V textu falešné humanitární neziskovky jsem našel několik slovních spojení, která do té doby ve veřejném prostoru nikde nepadla, zazněla pouze v mém rozhovoru s Markem Prchalem 5 dní předtím.
Proto jsem teď velmi dobře pochopil větu z Respektu, kde Marek říká
“Tak bych to neřekl, že nemůžu jít přes své hodnoty, ale rozhodně nemůžu jít přes své pocity. Musím mít z člověka dobrý pocit, to je pro mě důležité. Nepracoval bych pro toho, kdo mě nebaví.”
Když to srovnám s tehdejším děním kolem sirotků, je jedna věc naprosto jasná: Babišův team a Marek osobně žádné morální hranice nemá a pocit z trpících dětí měl evidentně dobrý. A hlavně je to zábava!
