30. 3. 2015 — Andrew Schapiro, americký velvyslanec v ČR, k cestě prezidenta Zemana do Moskvy u příležitosti oslav konce 2. světové války v Událostech, komentářích na ČT1:
Není na mně nebo na kterékoli jiné zemi, aby říkala českému prezidentovi, co má nebo nemá dělat. Chápu, když prezident Zeman říká, že je třeba uctít oběti 2. světové války ze všech zemí. Ale symbolika toho, že možná bude jediným představitelem státu Evropské unie na tribuně a sledovat vojenskou přehlídku ruské armády, když ta armáda destabilizuje jeden ze států sousedících s EU, tak to možná je poněkud prekérní.
Po týdnu Zeman v rozhovoru pro Parlamentní noviny:
Nedávno vás v ČT zkritizoval americký velvyslanec Andrew Schapiro v souvislosti s oslavou konce války v Moskvě. Prý bude prekérní, když na tribuně na Rudém náměstí budete jako jediný státník zemí EU. Co o tom soudíte? A je v pořádku, když velvyslanec takto komentuje politiku cizího státu?
Nedovedu si představit, že by český velvyslanec ve Washingtonu radil americkému prezidentovi, kam má cestovat. A nenechám si mluvit do plánů svých zahraničních cest žádným velvyslancem.
Neuvažujete kupříkladu, že byste si velvyslance Schapira pozval na Pražský hrad a své postoje mu podrobně vysvětlil?
Obávám se, že po tomto prohlášení má naopak velvyslanec Schapiro dveře na Hrad zavřené.
Než jsem spolkl pár jedovaných slov a napsal svůj názor, skvěle tak učinil Jakub Janda, kterého si dovoluji citovat:
Pojďme si pečlivě rozebrat, co vlastně Miloš Zeman udělal.
Ambasador je ústy své země, tudíž Shapiro sdělil, že Zemanova účast jako jediného prezidenta zemí EU mezi Kimem a Putinem je dalším sdělením, že se necítí být součástí euroatlantické rodiny, která je ohrožena zbraňovými systémy, kterým Zeman odletí kynout. Nevstoupil tím do domácí politiky České republiky, ale jako spojenci nám sdělil, jak jeho země vidí Zemanův zahraničněpolitický krok.
Hrad měl řadu možností – začněme od těch diplomaticky nejjemnějších, která se užívají vůči nejbližším spojencům:
1) nekomentovat to
2) pozvat si velvyslance, aby mu to Hynek Kmoníček sdělil osobně
3) požádat Ministerstvo zahraničí, aby to ambasádě oficiálně sdělilo, že se to Hradu nelíbí
4) ambasádě nótou sdělit, že nepovažuje za vhodné, aby se velvyslanec takto vyjadřoval
5) nechat Hynka Kmoníčka, aby veřejně sdělil, že nepovažuje velvyslancova slova za vhodná
Pak už následují možnosti, které prostě neděláte svým nejbližším spojencům. O to více proto, že v době ruské agrese a kremelské propagandy běžící na plné obrátky nechcete, aby vaše domácí kroky sloužili propagandě rozbíjející spojeneckou jednotu. Přesně to Zeman neudělal, tudíž je opět hvězdou ruských státních médií – pardon – tiskových oddělení Kremlu. Tento krok udělal vůči velvyslanci státu, který tato země ve svých bezpečnostních strategiích označuje jako garanta své bezpečnosti. Tedy nejbližšího spojence. Na škále diplomatické odvetu zůstávají tři možnosti:
6) prezident veřejně řekne, že by se ambasador neměl takto vyjadřovat
7) prezident veřejně řekne, že by se ambasador neměl takto vyjadřovat a dodá, že v jeho domě jsou pro velvyslance zavřené dveře.
8) vyhostí nížšího diplomata z této ambasády
9) velvyslance vyhostí
Faktem zůstává, že ve stejný okamžik si prezident na Hrad zve Putinovy nejbližší spolupracovníky, od který si nechává platit dovolenou, případně k ruskému velvyslanci do jeho domu chodí s radostí pít.
To jen abychom si ujasnili, že to není “buran Schapiro” versus “Zeman mu to vysvětlil, jak si zasloužil”. Měl minimálně šest jemnějších možností, jak se vůči Shapirovi ozvat, ale zvolil tu skoro nejbrutálnejší.
Přesně tak, aby byl Kreml spokojen.