Archives

Vzděláváme úřady – Lekce 1: rovnocený vztah

Tento článek je 1 díl z celkem 2 dílů v serii článků Škola chování úřadů k občanům

Chování státní úředníků a politiků k občanům dosáhlo úrovně, kdy nám nezbývá než jim vysvětlit elementární základy slušného chování.

Pravidlo č. 1 – Práva a povinnosti musí být rovnocené

Přístup politiků a úřadů ke svým povinnostem vystihuje tento tweet ministra financí:
https://twitter.com/AndrejBabis/status/806795796305743877

Stát si u velké části povinnosti stanovuje sám pro sebe vyjímku či neobvykle velkou dobu na splnění. Ať již je to EET (netýká se státu, územního samosprávného celku,příspěvkové organizace,..), u Registru smluv má stát 1 rok zkušebního provozu bez sankcí (srovnej s 0 dní provozu bez sankcí u kontrolního hlášení k DPH či 1 měsíc u EET)

Stát si při vyřizování stížností může svévolně prodloužit lhůtu 30 dnů na odpověď, zatímco podnikatel má u DPH lhůtu 5 dní bez možnosti prodloužení.

Takový příkladů najdeme stovky a je nutné aktivně pracovat  na jejich odstranění.

Pravidlo č. 2 – Občan je zákazník

Úřady a úředníci jsou zde pro občany, nikoliv opačně. Občan či podnikatel jsou zákazníky úřadů.

Cílem úřadů musí být snížení zátěže pro občany a podnikatele, nikoliv zjednodušení práce úřadů bez ohledu zákazníka.

Pravidlo č.3 – Občan je zákazník se silným mandátem

Občan je povinnen platit daně. Daně jsou společným, do určité míry solidárním společným příspěvkem na provoz státu. Stát dostává peníze předem, bez specifického určení k čemu mají být využity. Je základním právem občana mít kontrolu nad tím, zda je s těmito společnými penězi nakládáno účelně a efektivně.

Tyto peníze nevlastní úředník ani úřad, tyto peníze byly úřadu poskytnuty občanem, aby je úřad použil pro stanovený účel. Proto má občan velmi silný mandát být ve vztahu k úřadům jako zákazník, jako dohlížitel a jako hodnotitel.

Občan a podnikatel má právo

  • od úřadu požadovat kvalitní službu za čas;
  • komfortní a jednoduchý způsob, jak splnit povinnosti vůči úřadu;
  • hodnotit úřad a žádat nápravu;
  • znát náklady a příjmy úřadů a způsob nakládání s prostředky úřadu;
  • znát způsob nakládání s daty úřadu a výstupy z těchto dat získaných

Vzděláváme úřady – Lekce 2: otevřenost

Tento článek je 2 díl z celkem 2 dílů v serii článků Škola chování úřadů k občanům

Jak jsme si vysvětlili v lekci 1, občan je zákazníkem úřadů. Má vůči nim mnoho povinností, ale i práv.

Mezi základní právo patří právo na informace. Úřady pracují s prostředky, které získaly (ve formě daní a poplatků) od občanů a firem. Nejsou to peníze ani úřadu, ani úředníků, ani politiků.

Jsou to společné peníze občanů a ti mají absolutní právo vědět, zda je s těmito prostředky nakládáno účelně.

Dlouhodobý přístup úřadů je  “nic neřekneme, pokud se někdo na něco zeptá, řekneme jen minimum absolutně nutné”. Tento přístup je principiálně špatný.

Úřady musí zveřejňovat všechny informace a údaje se kterými pracují pro aktivně, samy, automaticky a řešit pouze žádosti nad rámec takto zveřejněných dat. Tomu se říká princip otevřených dat a je to základní povinnost úřadů vůči občanům.

Vedlejším efektem otevřených dat je demokratizace přístupu ke státním datům a prudký nárůst informační ekonomiky postavený na těchto datech. Existuje mnoho případů po světě, od USA, přes UK po například Estonsko.